VYPALOVACÍ OBTISKY NA PORCELÁN A SKLO
ZdobenÍ porcelánových hrnků, šálků, talířů a jiného porcelánu nebo keramiky je známé již od první poloviny minulého století, kdy tato technika začala nahrazat velmi pracnou a náročnou ruční malbu. Od té doby zaznamenal barvotisk nebo také obtisk značný rozvoj a dodnes zůstává spolu se sítotiskem jedním z nejrozšířenéjších spůsobů dekorace porcelánu.
Litografický způsob výroby obtisků. Nejstarší způsob vyroby obtisků vychází z umělecké litografie, kterou vynalezl na konci 18. století Alois Senefelder. Základním principem litografie je schopnost litografického kamene přijímat mastnou barvu na pokreslených místech a na ostatních místech ji zavlhka odpuzovat. Tak se na papír přenáší jen původní kresba.
Příprava kamene. Kámen - jemnozrnný uhličitan vápenatý - je třeba nejprve zbrousit. Brousí se krouživým pohybem litinovou deskou nebo jiným litografickým kamenem. Na kámen navlhčení vodou se nasypea rozdrcený písek skelný, porcelánový nebo uvedením vrchní desky do pohybu se nejdřiv brousí nahrubo. K vyhlazení se užívájí jemne pemzy. Broušení se opakuje i před novým použitím kamene pro jinou kresbu - odstraní se jím z kamene stará mastná kresba s tenkou naleptánvou vrstvou kamene. Po spláchnutí vodou a po vysušení se může začít vlastna kresba litografickou tuší nebo inkoustem, štětcem nebo perem. Při práci s křídou třeba kámen nejdříve zdrsnit, neboť na hladkou plochu by křída neprilnula. Zdrsňuje se na dokonale zbroušní kameni prosetým sklelným pískem, a to pomocí menšího litografického kamene.
Kresba. Vlastní kresbu lze naznačit tužkou nebo pauzou. Stíny a plochy se vyplňují šrafováním nebo tečkováním. Křídou se kreslí zlehka, aby nezatírala póry a zůstávala na vrchních zrnech kamene. U barevného dekoru se každá barva rozkresli na samostatný kámen. Proto je třeba kameny v rozích označit křížky, aby při soutisku barevné plochy správně navazovaly. Pokreslení kámen se konzervuje a chrání před prachem a poškozením vrstvičkou arabské pryže rozpuštěné ve vodě v poměru 1: 2. Proti zotleniu se může přidat několik kapek kyseliny karbolové. Po ukončení kresby se celá plocha kamene potře slabým roztokem arabské pryže s kyselinou dusičnou (kyselina dusičná s vodou v poměru 1:3 + 10% roztok arabské pryže). Tato změs tvoří leptadlo, jehož součast - kyselina metaarabinova chemicky působí na kámen. Okyselene místa kolem kresby nepřijímají mastnou barvu, pouze vodu. Naproti tomu místa pokrytá kresbou tuší, inkoustem nebo křídou, které obsahují saze, vosk, mýdlo, mastix, kopál, lůj nebo parafín, přijímají barvu a přitom jejich mastná součást odpuzuje vodu. Při tisku přijme papír barvu pouze z těch míst, kde je obraz. Roztok leptadlo se nanáší několikrát po celé ploše kamene otíraním houbou nebo vlasovým štětcem. Po naleptání se celý kámen řádně omyje vodou a terpentýnem. Tím je připraven k tisku. Takto připravený kámen se přikryje tiskovým papírem, přes který se položí měkký papír a na něj lesklá lepenka. Připraven kámen se vloží do litografického lisu, kde prochází vpřed a vzad pod tištěným valcem. Neustále vlhčení obstarává vlhčící zařízrní soustavou plstěných válců. Barva se dodává z barevníkové nádržky několika roztíracích a nanášecích válců. Tam, kde se používají barvy pudrové, nejdříve se papír potiskne fermežovým podkladem a ten se pak zapráší v pudrovacím stroji. Tisk se začíná od nejtmavších barev do nejsvětlejších, pudrové barvy se tisknou nejdříve. Obvyklé pořadí tisku barev je: černá, tmavě fialová, tmavě purpurová, střední purpurová, karmín, tmavohnědá, světle hnědá, tmavě červená, tmavě šedá, tmavě zelená, tmavě modrá, světle červená, světle šedá, modrozelená, žlutohnědá, světle modrá, nach, fialová, pleťová, světle zelená a žlutá. Tiskový papír je opatřen vrstvou umožňujcí snímání otisku. Tento nátěr obsahuje dextro, pryžový tragant, škrob, želatinu a glycerin. Po natištění barev motivu potlačuje ještě ochrannou fermežovov vrstvou. Jako tiskový papír se užívá metapapír, vyráběny Pražskými papírnami, a anglického otiskového papíru Thermoflat.
Výroba obtisků ofsetovou technikou
Jednovrstvé a vícevrstvé desky
Příprava obrazu. Fotograficky zvětšenou předlohu přijme litograf, který pauzovací technikou vybere konturove linie všech barev potřebných pro tisk. Způsoby pro získání kontury jsou různé, např. přes fólii pokrytou želatinou, do které se obrysy vyrývají. Po získání kontur se plochy pokryjí barvou a jednotlivé výtažky barev se upraví fotografickou cestou na žádanou velikost. Rozmnoženy výtažky vždy stejně barevných ploch se na filmovém materiálu rozmístí a připevní průhlednou lepicí páskou na fólii.Fólie se opatří soutiskovými značkami (křížky). Montáže se provádějí na speciálních stolech vybavených presvícovací deskou.